Antonio Chacón a Villa Rosa

Zpěvák z Jerezu

Wikipedie uvádí jako rodiště Antonia Chacóna Jerez de la Frontera a rok 1869 a dodává, že se flamenkem začal živit kolem roku 1884. Procestoval Andalusii s tanečníkem Antoniem Molinou a kytaristou Javierem Molinou, známými jako bratři Molinovi. Poprsí na fotografii stojí v Jerezu. Později ho pro svou kavárnu v Seville najal Silverio Franconetti, což byl raný flamenkový sál toho druhu, jaký proslavil café cantante v 19. století.

Hlas s titulem Don

Wikipedie uvádí, že Chacón byl proslulý cartagenerou, malagueñami, granaínou a media granaínou a že mu jeho umění vyneslo lidový titul Don. Cituje také zpěváka Fernanda el de Triana, který řekl, že přední zpěváci se vzdali svého přednostního postavení, aby Chacón mohl zpívat poslední, protože publikum by po něm odešlo. Mnoho lidí ho považuje za nejlepšího všech dob, píše se na stránce. V roce 1922 na Concurso de Cante Jondo v Granadě dostal čestné místo a předsedal porotě.

Smlouva z roku 1921

Historie tablaa samotného uvádí, že v roce 1921 majitel sálu nabídl prostory mistrovi a podepsal s ním smlouvu, která ho k podniku vázala na celý život. Chacóna popisuje jako kultivovanou a elegantní osobnost, která se vzdálila starému obrazu bandity a opírala se o vytříbenost a hlubokou znalost flamenca. Španělská Wikipedie uvádí, že ho majitel přesvědčil, aby opustil Los Gabrieles, dřívější madridský flamenkový sál, a přešel do Villy Rosy. Oba zdroje se shodují na roce i na výsledku: sál získal zpěváka, kterého chodili poslouchat jiní umělci.

El Rey del Cante

Historie podniku nazývá Chacóna králem andaluského flamenkového zpěvu, El Rey del Cante Flamenco Andaluz, a uvádí, že angažování tohoto zpěváka spolu s madridským kytaristou Ramónem Montoyou přilákalo nejlepší tanečníky, kytaristy a zpěváky. Vypočítává jména z té doby, kteří vystupovali na flamenkových setkáních v sále, mezi nimi La Niña de los Peines, Manuel Torre a Pepe Marchena a kytaristy Miguela Borrulla a Manola de Huelva. Wikipedie uvádí, že Montoya Chacóna doprovázel více než deset let, až do raných dvacátých let 20. století.

Sál, kde se setkávalo staré s novým

Podle historie tablaa se z těchto večerů stal prostor, kde se potkávali staří mistři s novými generacemi, a právě zde se zrodila legenda o Katedrále flamenca v Madridu. Dodává, že umělce následovali nadšenci s nemalou ekonomickou silou. Španělská Wikipedie uvádí, že Chacón vystupoval ve Villa Rosa až do své smrti v roce 1929. Podnik uvádí, že sál zůstal srdcem madridského flamenca až do svého uzavření v roce 1963, načež byl o rok později znovu otevřen. Historie podniku říká, že sál ukrývá ve svých stropech, sklepeních a tunelech tisíce anekdot a tajemství z éry, kdy flamenco prožívalo svůj rozkvět v soukromí.

Co si z toho můžete odnést a co ne

Historie patří sálu, ne večeru, který si rezervujete. Obsazení umělců na scéně se podle podniku mění každý týden, takže jména v tomto průvodci patří k historii sálu, a ne k vašemu večeru. Co si můžete odnést, je kontext: stěny, mezi nimiž sedíte, byly vybaveny na sklonku desátých let 20. století a přezdívka Katedrála flamenca stojí na období, které podnik datuje do dvacátých let. O samotné budově se průvodce zdobenou fasádou věnuje architektuře a datům podrobněji.

Přečtěte si dále: Villa Rosa a její obkládaná fasáda

Naslouchejte stylu

Wikipedie uvádí cartageneru, malagueñas, granaínu a media granaínu jako formy, jimiž byl Chacón proslulý. Jeho stránka o palos řadí malagueñas a granaínas mezi písně zpívané ve volném rytmu. Umělci si vybírají, co budou ten večer hrát, takže nikdo nemůže slíbit konkrétní formu. Průvodce šesti formami, kterým naslouchat, vám nabízí způsob, jak slyšet to, co vám je nabídnuto.